Labutí jezero

Národního divadla v Praze "tak trochu jinak"...

Labutí jezero Národního divadle v Praze mělo premiéru 12. a 13. února 2009. Nové nastudování má na svědomí dánský tanečník, choreograf a režisér Kenneth Greve.

Choreografie vychází z klasické verze M. Petipy a L. Ivanova, snaží se ale proniknout ke kořenům příběhu, odhalit symboliku díla. Diváci se tak mohou těšit jak na Čajkovského hudbu a známé klasické sólové i sborové variace, tak na temný příběh z královského dvora 19. století, kde do milostného trojúhelníku prince, Odetty a čaroděje přibývá další postava a strojené úsměvy vystřídaly výrazy pohrdání, zloby i odmítnutí. V hlavních rolích se představí Zuzana Susová, Nikola Márová, Jiří Kodym, Michal Štípa, Alexandr Katsapov, Karel Audy a další.

Kenneth Greve ztvárnil za svou kariéru prince v jedenácti verzích Labutího jezera, nejsilnější vliv na něj podle jeho slov mělo vystupování v pařížské Opeře s legendárním Rudolfem Nurejevem. Byl prvním sólistou Královského dánského baletu, hostujícím umělcem mnoha světových scén, baletním mistrem, pedagogem a choreografem a dnes stojí v čele Finského národního baletu.

Vedle známých postav prince, který si vybíra nevěstu, a Odetty, dívky zakleté v labuť, se na scéně objeví Rotbart a Benno, dva muži nahrazující postavy šaška a čaroděje Rudovouse. Mezi těmito čtyřmi charaktery se rozehrává příběh, který má místy blíže k filmům Davida Lynche než k pohádce.

Scénografie kombinuje romantické prvky s moderním scénickým designem. Šéf baletního souboru Petr Zuska upozorňuje na jednu ze zvláštností technologicky náročné scény, kdy labutě nevycházejí na scénu ve 2. jednání ze strany: "Tentokrát vyjdou jakoby ze středu, z pomyslného jezera naznačeného kouřem bez konce, na nějž se promítá. Speciální kouř však musí mít určitou hustotu." Scéna je často potemnělá, využívá se i ohně. Labutě jsou oblečeny do kostýmů s opravdovým peřím z dílny Karin Betzové.

Roli Odetty nastudovaly Zuzana Susová a Nikola Márová, prince Jiří Kodym a Michal Štípa. Rotbarta ztvárňují Alexander Katsapov a Richard Kročil, Benna Karel Audy a Jiří Waňka. Greveova verze nahradila poslední nastudování tohoto baletu, pod nímž jsou podepsáni Erich Walter, Růžena Mazalová a Vlastimil Harapes a které bylo na repertoáru první scény 12 let.

Co o novém nastudování prozradil a co si myslí šéf baletu Petr Zuska?

„Předešlá verze by se mohla hrát dál, avšak velké repertoárové stálice, stavební kameny baletu, jako jsou Labutí jezero nebo Louskáček, by neměly opomíjet vývoj divadla, aniž by ovšem přitom zavrhly tradici."

 "Takže po čase potřebují nové nastudování. Jenomže po světě neběhá mnoho choreografů, kteří dokážou nastudovat Labutí jezero v tradičním slova smyslu, ale také se nebojí na daném poli rozvinout i vlastní osobitou invenci a zároveň jsou otevřeni vůči divadelním vlivům 21. století. Objevil jsem však Kennetha Greveho, který to vše přirozeně spojuje.“

Petr Zuska také prozradil, že na rozdíl od předešlých zvonkovitě klopených sukének balerín budou tentokrát sukénky úplně vodorovné: „Obě možnosti v sobě nesou trochu jinou estetiku i poetiku.“ Zároveň bylo při výrobě kostýmů použito pravé peří.

Scénografie kombinuje romantické prvky s moderním scénickým designem. „Tento kontrast je velmi zajímavý a především nosný".

Fotografie: