V klasickém tanci existuje pět lehce odlišných technik a stylů.
Ruská technika (také technika Vaganové)
Agrippina Vaganová trénovala pod vedením Legata v Carské baletní škole v St. Peterburgu. Později se stala primabalerínou Carského baletu. Byla známá jako "královna variací" díky svým vysokým skokům a mnoha piruetám. Později se stala pedagožkou v Carské baletní škole, která byla na její počest později přejmenována na Baletní akademii A.J. Vaganové, kde rozvíjela svou pedagogickou metodu, známou jako technika Vaganové. Typické znaky: Elegantní port de bras
Přesné nárty a nohy
Vysoké skoky
Francouzská technika
Francouzská technika je zvláštní tím, že vznikala díky králi Ludvíku XIV., který založil v 18. století baletní školu, z níž později vznikl nynější balet pařížské Opery a jeho škola. Francouzská technika je považována za techniku, která ovlivnila ostatní techniky baletu, vždyť i všechny baletní názvy jsou ve francouzštině.
Typické znaky: Uvolněná, elegantní port de bras
Vysoko vedené nohy (velký rozsah tanečníků)
Přesné nárty a nohy
Balanchinova technika
Balanchinova technika vznikla díky choreogr. Georgovi Balanchinovi, spoluzakladateli Školy amerického baletu a New York City Ballet (spolu s Lincolnem Kirsteinem). Balanchin učil, také v Carské baletní škole v St. peterburgu, a proto je jeho technika postavena na základech techniky Legatovy.
Typické znaky: Nepřetržitá, plynulá, neformální port de bras
Rychlá a přesná práce nohou a nártů
Zaoblené pozice rukou s dobře oddělenými prsty
Váha se přenáší více vpřed
Bournonvillova technika
Francouz August Bournonville se učil tančit v pařížské Opeře, kde rovněž tancoval. Později se přestěhoval do Dánska, kde založil Královský dánský balet v Kodani. Současně s tancováním se Bournonville začal zabývat choreografií a pro Královský balet vytvořil mnoho baletů, včetně La Sylphide a Konzervatoře. Typické znaky: Jemná, vznešená port de bras
Mnoho pirouetes bez důrazu
Grand jeté se zadní nohou do attitude
Mnoho Battu
Cecchettiho technika
Enrico Cecchetti byl italský tanečník, který tančil i s Carským baletem v Mariinském divadle v 19. století. Byl po technické stránce excelentní, ideální pro první obsazení role Modrého ptáka v Petipově choreografii Spící krasavice. Později učil v Carské baletní škole v St. Peterburgu a nakonec rozvinul svůj vlastní styl a metodu učení.
Typické znaky: Velmi formální port de bras
Nepatrně nedotažené překřížení nohou v páté pozici