Rozhovor s Janou Přibylovou
Jana Přibylová
Pokud se o baletkách tvrdí, že jsou křehké, tak brněnská primabalerína Jana Přibylová je ztělesněním křehkosti. I v civilu je něžná a na pohled působí velmi zranitelně. Přitom za její prací stojí obrovská dřina.V roce 1996 získala Cenu Philip Morris pro nejlepšího umělce v oboru klasického baletu České republiky.Je držitelkou Thálie z roku 1999, na stejnou cenu byla ještě třikrát nominována.
• Jak jste přijala, že jste nositelkou Thálie?
Byla jsem na vystoupení ve Španělsku a tam jsem čekala, jak to dopadne. Volali mi, že jsem vyhrála. Bylato obrovská radost. Měla jsem být na telefonu pro přímý přenos. Spojení se ale nepodařilo…
• To zamrzelo…
Ne, já jsem hrozně nervózní. Zvykla jsem si vyjadřovat se pohybem, ne slovem.Člověk řekne něco úplně jiného, než by třeba chtěl. Navíc na vyhlašování mě vyvolali jako slečnu Kosíkovou a já jsem už byla vdaná Přibylová. Potom mi známí volali, co se děje.Jestli jsme se rozvedli… Tehdy cenu dostal i Ivan Příkaský, tak jsme oslavovali ve velkém. To ocenění je nádherné. Na druhou stranu při každém vystoupení jsem s tím konfrontovaná. Říkám si, že diváci ode mě očekávají mimořádný výkon a já bych je neměla zklamat.
• Máte ještě trému?
Čím dál větší. Mám několik ocenění a to mě hrozně zavazuje. Snažím se být na sebe přísná. Nejsem stroj,chyby také dělám, vidím se zpětně na videu.
• Jano, mně se na vašem projevu líbí ta naprostá přirozenost, která dotváří techniku…
Já si myslím, že tanečník musí mít duši, musí tam být emoce. Tanečník musí mít vztah k roli, kterou hraje,a v ten okamžik, kdy ji tančí, musí tím žít. Věřím, že to divák pozná.
• Máte raději modernu, nebo klasiku?
Inklinuji ke klasice, jako je Labutí jezero, Giselle,Louskáček, ale mám ráda i práci Libora Vaculíka(choreograf a režisér například Svěcení jara uváděnéhov NDB), protože u něho člověk musí mít nejenom techniku, ale i emoce. Musí být i herec.
• Jano, vy máte syna. Neměla jste strach, že se už nevrátíte do hlavních rolí?
Samozřejmě že mě to napadlo. Co když tělo nebudetak sloužit? Ale ono je to tak úžasný být maminkou.Honzíkovi je už jedenáct let. Na mateřské dovolenéjsem byla půl roku. Když se Honzík narodil, pomáhalami celá rodina, navíc moje maminka šla do důchodu.Strašně bych si přála ještě jedno dítě, ale to je hrozně náročné. Někdy jsem tak unavená, že si nedovedu představit znovu ty bezesné noci u uplakaného miminka…
• Inklinuje syn k tanci?
Honzík má ohromný talent. Hudba s ním šije. Balet ale dělat nechce. Je šikovný kluk, maluje komiksy, dobře se učí, dělá korejské bojové umění.
• Co nyní v divadle připravujete?
Chystáme Spartaka od Arama Chačaturjana v choreografii Jiřího Kyseláka, Labutí jezero obnovuji, minulý rok jsem měla úraz s kolenem. Víc než půl roku jsem nemohla tančit, ale už je to v pořádku. U těch úrazů je hrozně důležitá psychika. Nebát se a naučit se znovu tomu kolenu důvěřovat.
• Musíte si udržovat váhu?
Já vždy přiberu přes prázdniny, tak jak mám 50 kilo,začnu se hlídat. Nechci, aby se se mnou taneční partneři trápili. Na váhu myslím. Když mám dopoledne zkoušku, odpoledne trénink nebo představení, tak tělospálí všechno.
• Chodíte ještě sama na tréninky, nebo cvičíte jen v rámci zkoušek?
Někdy si zajdu sama na trénink. Když necvičím jeden den, tak to poznám sama, když necvičím dva dny,pozná to pedagog, když vynechám tři dny, tak to pozná divák.
Komentáře
Přehled komentářů
Jenom by mě zajímalo, kolik vlastně taková baletka dostavá. A jestli je nějaký platový rozdíl mezi sólistkou a baletkou ve sboru.
Plat
(Ivka, 15. 8. 2008 23:33)